![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFCIy2hU5BVnxZXivibjWu4jTOGf9r0tEC0qe6bkjczg3y7JzIueFZSg-GSVluljn4d3LAewaDtn7CxrYv4o1sxjJHx0nj2PXG-3zn8CDftaZVMVzUqrXrl4TK0RDG-ieGn6Umw4xcMsIt/s200/Vr%25C3%25A1sky1-660x393.jpg)
„Fiziologie žen se začína teprve ve třicítce. Až po tu dobu malíř nachází na jejich obličeji jen růžovou a bělobou, jen úsměv a výraz, jenž opakuje jedinou myšlenku na mládí a lásku – myšlenku jednotvárnou a nehlubokou. Ale ve stáří u ženy všechno promlouvá: na jejim obličeji se vryly vášně, byla milenkou, manželkou, matkou, trýznily ji nejprudší pocity radosti a žalu, zkřivily i její rysy a zbrázdily tvář tisíci várskami, ktreré mluví jedinou řečí. Hlava ženy se pak stáva obrazem až hrozivě vznešeným, krásnym svou melancholií, skvělým svým klidem....“ Balzac