„Fiziologie žen se začína teprve ve třicítce. Až po tu dobu malíř nachází na jejich obličeji jen růžovou a bělobou, jen úsměv a výraz, jenž opakuje jedinou myšlenku na mládí a lásku – myšlenku jednotvárnou a nehlubokou. Ale ve stáří u ženy všechno promlouvá: na jejim obličeji se vryly vášně, byla milenkou, manželkou, matkou, trýznily ji nejprudší pocity radosti a žalu, zkřivily i její rysy a zbrázdily tvář tisíci várskami, ktreré mluví jedinou řečí. Hlava ženy se pak stáva obrazem až hrozivě vznešeným, krásnym svou melancholií, skvělým svým klidem....“ Balzac